Venkovské sídlo 2: Bouřlivé časy - Jacobsová Anne

Měl to být svatební dar pro paní baronku a pana Iversena. Vzpomínky na staré, zlaté časy. Na dobu, která se už nevrátí. Která ale není tak docela pryč, jak tvrdil Karl-Erich. Nic není zapomenuto, dokud to člověk nosí v hlavě. A když vše napíše, zůstane to napořád.Mína si dodala odvahu a vytvořila nadpis: O starých časech. Kriticky přehlédla napsané, odložila blok a ze zásuvky si vyndala brýle. Měla ještě dobrý zrak, ale s brýlemi se jí psalo líp. Nadpis jí teď připadl příliš všeobecný. O starých časech na sídle Dranitz, sepsala Mína Schwadkeová. Tak je to lepší. Tak se to bude líbit i baronce. Jenom to písmo ji zlobí. Takové neúhledné, kostrbaté. Pan učitel by ji za to vykrákal za límec. Jak se jenom jmenoval? Klier. A nebyl to vlastně učitel ale farář z místního kostela. Teď ale musí dávat pozor, aby se jí myšlenky nerozlétly jako hejno ptáků. Tak je to se vzpomínkami. Sotva jim otevřeš dveře, derou se najednou všechny ven…