Ukradené modlitby

Ladydi Garcia Martinez je vášnivá, zábavná a chytrá. Ale to není
žádná výhra. Narodila se totiž do světa, kde je nebezpečné být
dívkou. V horách mexického Guerrera se musí ženy o sebe postarat
samy, protože jejich muži odešli hledat příležitost jinam. Ve stínu
drogové války se tu na kraji vesnice kupí těla, aby se za pomoci
štírů a hadů vrátila zpátky do země. Vyučování probíhá jen občas,
to když se nějaký dobrovolník nechá zlákat, aby na jeden školní rok
opustil město. V Guerreru kralují narkobaroni, zatímco matky tu
převlékají svoje dcery za syny, a pokud to nejde, „dělají je
ošklivé“ – stříhají jim vlasy, začerňují zuby, cokoli, jen aby je
uchránili před nenasytnými drogovými kartely. A kdykoli se nablízku
objeví černé SUV, Ladydi se spolu se svými kamarádkami schovávají
do děr za domy jako zvířata, aby je nikdo neviděl.

Ukázka z textu:
Moje matka nikdy neodešla ze záchodu, aniž si do kabelky schovala
roli toaletního papíru. Neříkala tomu krádež, ale můj otec ano.
Dokud byl ještě s námi a hádali se kvůli tomu, říkal, že žije se
zlodějkou. Moje matka byla přesvědčená, že si ty věci jen půjčuje,
ale já jsem věděla, že nikdy nic nevrátila. A její přátelé věděli,
že musí všechno skrývat. Ať jsme šly kamkoli, když se vrátila domů,
začaly se různé věci nořit z jejích kapes, mezery mezi prsy, a
dokonce i z vlasů. V zastrkování věcí do vlasů byla mimořádně
zručná. Viděla jsem, jak si ze své kadeřavé hřívy vytahuje kávové
lžičky a špulky nití. Jednou tam měla čokoládovou tyčinku Snickers,
kterou ukradla v domě Estefani. Zasunula si ji pod culík. Okrádala
i svou vlastní dceru. Zvykla jsem si na to, že mi nic úplně
nepatří.
Když můj otec odešel, matka, která si nikdy nebrala servítky,
řekla: Ten zkurvysyn! Přicházíme tady o svý muže, dostáváme od nich
AIDS, od těch jejich americkejch kurev, kradou nám tu naše dcery,
naši synové odcházejí, ale já tuhle zem miluju víc než svůj vlastní
dech.
Pak vyslovila jméno Mexiko velmi pomalu a ještě jednou, Mexiko.
Znělo to, jako kdyby ho vylizovala z talíře.
Už odmala mi matka říkala, abych se za něco modlila. Dělaly jsme to
pořád. Modlila jsem se za mraky a pyžamo. Modlila jsem se za
žárovky a včely.
Nikdy se nemodli za lásku a zdraví, říkala matka. Ani za peníze.
Jestli Bůh uslyší, co doopravdy chceš, nikdy ti to nedá. To ti
garantuju.
Když otec odešel, matka mi řekla: Padni na kolena a modli se za
lžičky.