Podzimní mouchy aneb Žena z dávných dob

V nepříliš rozsáhlém, čechovovsky laděném románu Podzimní mouchy aneb Žena z dávných dob autorka vykresluje úpadek ruské rodiny, které se ve vřavě revoluce zhroutí svět. Karinovi prchající před bolševiky se uchýlí do Francie a v rodinném sídle ponechají jen věrnou chůvu Taťánu Ivanovnu. Nakonec se i ona vydává v jejich stopách a opouští domov, který bolševický režim nadobro zničil. Irene Némirovsky vypráví s citem a bez přehnaného patosu příběh o lidech, kteří zažívají konec jedné éry a bolest ze ztráty domova i těch, které tolik milovali. Chůva, žena z dávných dob, je ochránkyní vzpomínek na Rusko. Vzpomínek, které v emigraci slábnou a rozpouští se ve starostech o živobytí. S její smrtí odchází i starý svět. Ačkoliv se z hrdinů ve chvílích beznaděje stávají malátné a unavené "podzimní mouchy, které […] vyčerpaně a podráž­děně poletují, narážejí do oken a táhnou za sebou polomrtvá křídla", nakonec i oni docházejí k trpkému smíření s novou každodenností. Rozsah knihy připomíná, že silného účinku lze dosáhnout i nemnoha slovy. Jediné, co se dá totiž románu vytknout, je, že ho přečtete tak rychle. Nejspíš na jeden zátah.