Nikdy jsem nechtěla zabíjet -- Příběh dívky mezi frontami - Senait G. Mehari

Nevypadalo to, že je autorce této knihy předurčen dlouhý život.
Její dětství bylo jako noční můra. Je téměř zázrak, že přežila.
Ještě větší zázrak je, že Senait dnes jde svou cestou jako
sebevědomá a silná mladá žena, která se vyrovnala se svým osudem a
dokáže o něm bez hořkosti vyprávět.
Senait se narodila (snad) v r. 1974 v dnešní Eritreji uprostřed
občanské války. Vleklá válka, ve které si Eritrea nakonec
vybojovala nezávislost na Etiopii, rozdělila její rodinu a Senait
se jako dcera Eritrejce a Etiopanky hned po svém narození ocitla
mezi frontami. Otec byl na útěku a nechal ženu i s čerstvě
narozeným dítětem na holičkách. Matka dceru pár týdnů po narození
odložila. Do pěti let vyrůstala Senait v dětském domově. Pak se
jednoho dne objevila žena, která se prohlásila za její matku, a
vzala Senait k sobě.
Jen rok žila Senait šťastným rodinným životem se sourozenci a
prarodiči. Když válka začala nanovo a rodinu zasáhla nouze, svěřil
otec Senait a její dvě nevlastní sestry do ochrany rebelské armády.
Zde byla šestiletá Senait vycvičena dětským vojákem a prožila tu
hrozné tři roky hladu, žízně, nemocí, ran a drilu. V devíti letech
se Senait a jejím sestrám za pomoci jejich strýce podařilo utéct.
Uprchly do Súdánu, kde žily dva roky ve strýcově domě. Po úspěšné
žádosti o azyl mohla 9. ledna 1987 i se svými sestrami vycestovat
do Hamburku. Ačkoliv začátky v neznámé zemi s úplně jinou kulturou
nebyly jednoduché, dokázala si Senait najít svou cestu a nyní se
zcela věnuje kariéře zpěvačky.